Bree, moje bláznivá bordelka. Jak jsem k ní přišla už jsem psala v článku o sobě. Každopádně, jaká Bree asi tak může být. Jako každá borderka má energie na rozdávání a ještě by jí zbylo přebytek. Hned v prvních týdnech jejího života mi chovatelka Renata posílala spoustu e-mailů s fotkama a s povídáním o tom, jaká je to dračice. Všichni sourozenci z vrhu když spali, Bree pochpopila, že teď může mít maminku jen pro sebe a vylezla prý z pelíšku a doplazila se k Budgie, kde měla spoustu mlíka jen pro sebe. Vyčůraná jak mraky. :) Mrzelo mě, že je tak daleko (Praha - Frýdek-Místek) a že jsem za ní nemohla, už když byla malá. O to víc chci ještě jednou poděkovat Renatě za všechno, hlavně za ty dlouhé popisující e-maily. :))

Vyčůraná jak mraky ale nepřestala být. Když jsme si jí přivezli, bála jsem se, že bude Arčík žárlit, proto jsem se mu snažila věnovat stejně, nebo ještě víc, než dřív. Ale světe div se, Arčík vůbec nežárlil, ale Bree žárlila na Arčíka! V prvních dnech ho ode mě odháněla, dokonce i zavrčela, ale to jí bylo rychle vysvětleno, že takhle jako né. Zvykli si na sebe parádně. Jsou to prostě už ségra s bráchou. Bree je velice veselý pes a jsem ráda, že dokáže občas probudit veselého psa i v Arčíkovi, který je jinak označován za vážného Pana Psa.

Bree a agility

Nemůžu začít psát o Bree a sportu obecně, protože agility je složka sama pro sebe.. Stalo se to, když jsem si jí dvou měsíční přivezla na tábor do Liťáku. Jednoho dne Bree jen taknáhodou proletěla tunelem. Když vylezla ven, sedla si, vypadalo to, jak když chvíli přemýšlí, pak se otočila a proletěla jím nazpátek. Druhý den jsem vyšla ze stanu, hledajíc štěně jsem koukla na parkur a myslela jsem, že se mi to zdá. Bree si sama vyšla ven, došla na parkur, vylezla na lávku, na rovné horní části lávky si lehla a jako sfinga ležela a koukala. A to byl ten okamžik, kdy jí přecvaklo. Kdybyste viděli její výraz, kdy přemejšlí stylem: ,,Tak tady chci jednou umřit.", tak byste pochopili.

Od té doby Bree miluje parkur, je to jen její parkur a když náhodou vidí jiného psa na jejím parkuru, radši by spáchala sebevraždu, než aby se na to měla déle dívat! Když trénuju s Arčíkem, musí být nejlépe v boudičce tak, aby na parkur neviděla. A nejlépe ani neslyšela, ale to už jde dost těžko. Její rychlost na parkuru: 1000000000 km/s. :-!

Co se jiných disciplín týče, docela mě chytla sportovní kynologie v roce 2010, kdy jsme se začaly připravovat na zkoušku ZZO. Na táboře jsme ještě dopilovaly poslední nedostatky a nakonec jsem do toho šla. Zkoušku jsme daly, ale tak nějak jsme tady skončily. Zkoušela jsem obrany, ale Bree se bojí, o peška nemá zájem. Je možné, že by teď bylo moje snažení upoutat její pozornost s jinou strategií a nakonec by to šlo, ale nechci. Naše místo je jasné: na parkuru.

Osudová

To je to slovo, které mojí Bree popisuje nejlíp. Osudová pro mě nakonec byla nejen v kynologii, ale i v životě. Tím označením ale nemyslím něco ve smyslu, že její součet číslic v datu narození je 9, což je měsíc mého narození a součet mých číslic v datu narození je 5, což je měsíc jejího narození, i když to tak mimochodem opravdu je... :D Ty známky osudovosti nastupovaly postupně, třeba jsem si je zrovna neuvědomovala, ale teď zpětně.. Narozená ve vrhu na který jsem rok čekala jako jediná odlišná od ostatních, nejdřív jako trikolora, nakonec se nám vybarvila do Dark Sable, jako 4. v republice. Přestože se mi všichni smáli, že si pořizuju borderku kvůli ztrastiplné cestě kynologickým světem s pomalým a neochotným westíkem, a určitě budu jediná na světě, kdo bude mít stejně pomalou i borderku, vše je jinak a Bree vrozený drive jako kráááva ( :)) ) je nepřehlédnutelný a mnozí si nás pamatují jen díky tomu. Že pro mě zpočátku bylo hodně těžké se přizpůsobit a naučit se spoustu nového, je už jiná věc.. :D Pak jsem ale díky ní poznala i pro mě důležitý lidi, kteří mi tak nějak změnili život, možná ještě změní, kdo ví, ale jsou tady, jen díky Bree. A korunu všemu nasadil výkonostní průkaz, jehož číslo se shoduje s mým rodným číslem za lomítkem. Náhoda?? :))