#mycteme: Listopad 2017 – PETR A LUCIE (Romain Rolland)_____

Romantická novela francouzského spisovatele, který byl zároveň nositelem Nobelovy ceny za literaturu. Příběh se odehrává v Paříži a v milostném příběhu odráží hrůzy první světové války.
Jako první jsem byla nadšená, že jsem našla tuto knížku s překrásným přebalem. Nevnímám jí tak jako klasiku, ale jako moderní titul, což mě vždy láká o to víc číst. Překvapení nastalo po přinesení titulu domů – je to opravdu pidi knížečka. Taková, že by se mi vešla do kapsy u bundy, což se hodí například při cestování MHD. J
Co se týče stylu psaní – zezačátku jsem se v textu trochu ztrácela. Respektive úvahové pasáže v průběhu celé knížky, byly zbytečně zdlouhavé a nudné. Autor chtěl vyjádřit odpor vůči válce pomocí myšlenek honících se v hlavě mladého muže, který měl být do války v brzké době také povolán. Celý tento námět mi přišel moc kýčovitý, vyumělkovaný, nastavovaný. Nevím, jak to tenkrát bylo, ani jak asi mohli mladí lidé té doby smýšlet, stejně tak nemůžu vědět, do jaké míry taková šílenost jako je světová válka životy mladých lidí ovlivňovala hlavně v myšlení. Přesto na mě kontrast mezi poblouzněním láskou a přemítáním o hrůzách války působil přehnaně.
Jsou díla ze škatulky „klasika“ povedenější a méně povedené. Tento titul bych zařadila k těm méně povedeným. Z jiných recenzí jsem se dozvěděla, jak čtenář stěží udržel slzy na krajíčku a jak bylo jasné, že milostný příběh dopadne tragicky. Ano, od jisté chvíle bylo jasné, že příběh nedopadne dobře, ale o nějakých slzách či dojetí v mém případě nemůže být řeč.
Možná se teď budu jevit jako necita, ale slzy ve mně vyvolá jiný typ knížky. Kupříkladu příběh One Day – to byl titul, který dopadl tragicky a nikdo to nečekal. Zde autor předesílá od samého začátku, že milence nakonec rozdělí smrt. A vlastně to tak nebylo. Smrt opravdu přišla, ale milence nerozdělila. Je to tedy trochu jinačí pohled na šťastný/nešťastný konec.