LVT Horní Vysoká ______________________________________fotky

13.-20.7.2013, v tomto termínu jsme strávili sportovní dovolenou v Horní Vysoké u Litoměřic. Byl to druhý ročník tábora, který pořádala Eva ve spolupráci s našim klubem AGI Forte. Sjelo se opravdu hodně lidí, více než loni. Některé známé tváře, nekteré pro nás úplně nové. Trénovalo se tentokrát ve čtyřech skupinkách. V úterý byl program zpestřen návštěvou paní Zuzany Youngové, která masíruje psy metodou Bowenovy masáže. Byla jsem naprosto uchvácená, neboť podle toho, co paní Zuzana vyprávěla, je to ušité na míru přesně Bree. Sportovec, který může dostávat regeneraci svalů jako lidský vrcholový sportovec, rajská hudba pro mé uši (a pro Bríniny nohy). Dříve jsem o této metodě jen zaslechla, ale nikdo mi k tomu nedal detailnější výklad. Hned jsem Bree přivedla a nechala jí celou namasírovat. Den předtím se opět praštila do přední nohy a pokulhávala. Paní masérka však poznala určitou ztuhlost jen na pravé zadní, což byla ta, se kterou jsem měli na jaře problémy. Den po masáži má následovat klid, poté se to 2-3 dny může zhoršit a pak to má být v pořádku. Přesně na den nám vše vyšlo, tak jak to bylo řečeno. Úžasné! S Bowenovou masáží se chci setkat i v budoucnu.Více informací můžete získat zde.

Na konci tábora se konal táborový závod. Byl složen ze dvou parkurů a ostatních dovedností, jako například chytání buřtů psem do tlamy atd. :) Jsem moc ráda, že závod vyhrála Vlaďka Králová s Majlem, kteří cvičili v mojí skupince, takže čím to asi bylo, že... :D Celkově jsem ze svých svěřenců měla velkou radost, bylo vidět, že se za týden opravdu moc zlepšili, především bych vyzdvihla Péťu Havlíčkovou s Xavierem, kteří první táborový den stáli na parkuru poprvé. Podotýkám, že jumpingový běh v táborovém závodě dali jako jediní čistě!

Přesto bohužel odjíždím z tábora s velmi špatným pocitem. Situace, které tam několikrát, opakovaně nastávaly, byly velice nepříjemné a upřímně doufám, že se to řadových účastníků nedotklo natolik, jak si já osobně myslím. Celková situace v našem klubu je nepříjemná, nemám z toho dobrý pocit a obávám se, že to táborem neskončilo. Dále mne také velice zklamali někteří lidé, které jsem si myslela, jak dobře znám. Bohužel, to tak bývá - člověk by dal za někoho ruku do ohně a pak nastane situace, kdy máte pocit, že je to úplně někdo jiný. Ostatní budu přičítat jen ponorce, třeba to přejde..někdy. Poučení: nikdy se nikam netěšte, Murphyho zákon v tomto případě funguje perfektně a krom toho ještě navrch dostanete pár slovních facek od nejlepších přátel, a to opravdu zamrzí.